Čínská literatura

Politická a kulturní centra (2. tisíciletí př.n.l.) se soustředila v povodí řek Chuang-che a Jang-ćťiang (Žlátá a Velká řeka). Čínská kultura má smysl pro pečlivé zaznamenávání historie, vyhraněná je úcta k autoritám (nejvyšší je vládce - císař - Syn nebes). Čínská kultura má sklon nadřazovat se nad jinými kulturami. Vše, co je nečínské, je barbarské. Dále je pro ni příznačný konzervativismus a s ním spojená snaha izolovat se od okolního světa, symbolizovaná např. Velkou čínskou zdí. Čínskou historii ovlivnila tři velká učení: 1) Konfucianismus usiluje o nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování a řízení společnosti. 2) Taoismus založený filozofem Lao-ć, nabádá člověka k osvobození se od společenských a jazykavých konvencí a splynutí s přirozenou cestou bytí - tao. 3)Buddhismus učí, že na tomto světě platí zákon odplaty a utrpení. Člověk se vymaní z těchto zákonů a dosáhne vysvobození - nirvány.

Díla:

Kniha písní - soubor čínského básnictí, obsahuje 306 lidových písní a básní (písně milostné, svatební, pracovní, hymny a ódy)

Konfucius (551-479 př.n.l.)

-filozof, zakladatel konfucianismu.

Hovory - prozaické dílo plné morálních a etických rad pro život člověka ve společnosti. Úryvek

Lao-ć (6. st. př.n.l.)

-myslitel, zakladatel taoismu.

Tao-te-ťing (Kniha o cestě a ctnosti) - základní kniha o taoismu, dnes stále populárním myšlenkovém proudu.

Období let 618-907 n.l. je obdobím největšího rozkvě čínského básnictví (vzniká tzv. klasická čínská literatura).

Tu Fu (712-770 n.l.)

-byl kritický vůči společnosti, jeho verše odrážejí krizi císařství, utrpení lidí.

Li Po (701-762 n.l.)

-autor veršů o přírodě, volnosti, přátelství, víně.

- české překlady vyšly ve výboru Zpěvy staré Číny od B. Mathesiuse r. 1939