Attické období

Koncem března pořádali Řekové slavnosti zasvěcené bohu vína a veselí, Dionýsavi. Při závěrečných obřadech přednášel sbor pěvců, oděných do kozích kůží, písně doprovázené tancem. Z těchto písní se postupem doby vyvinulo divadelní představení - tragédie (v původním smyslu "píseň kozlů"). Podobně se z žertovných a satirických písní zrodila také řecká komedie. Divadlo se hrálo v amfiteátrech - kruhových divadlech pod širým nebem s vynikajicí akustikou; herci hráli v jedné hře i několi rolí, používali masky, ženské role hráli muži. V období rozkvětu řeckých měst (polis) zaznamenáváme první velké postavy evropské vědy a umění: Hippokrates (lékařství), Feidias (sochařství), Pythagoras (matematika) a Archimedes (fyzika).

Díla:

Aischylos (525-456 př.n.l.)

-je považován za zakladatele řecké tragédie, které vtiskl základní formu. Aby dosáhl větší dramatičnosti děje, uvedl na scénu druhého herce. Napsal asi 90 her.

Oresteia - jediná dochovaná řecká trilogie (Agamemnon se vrací domů od Tróje, je však zabit vlastní ženou Klytaimestrou a jejim milencem Aigisthem; Agamemnonův syn Orestes, ukrytý v cizině, se po letech vrací a z příkazu boha Apollona zabije Aigistha a vlastní matku, nová vražda žádá nové potrestání; Orestes je však nakonec osvobozen a do budoucna bude posuzovat vinu a nevinu občanský soudní sbor)

Spoutaný Prometheus

Sedm proti Thébám

Prosebnice

Peršané

Sofokles (asi 496-406 př.n.l.)

-dramatik. Uvedl na scénu třetího herce. Ze 123 dramat se dochovalo pouze 7.

Antigona - snad nejznámější řecká tragédie, zachycuje konflikt mezi "proměnlivými" zákony vládců a věčnými pravidly morálky. (Hlavní hrdinka pohřbí i přes zákaz vládce Kreona mrtvé tělo svého bratra Polyneika, který zradil svou vlast. Tyran Kreon Antigonu odsoudí a ta se ve skalním hrobu oběsí. Kreon je však za své jednání krutě potrestán - syn Haimon, Antigonin ženich, spáchá sebevraždu a po něm tak učiní i jeho matka Eurydika.

Král Oidipus - se stal vzorem osudové tragédie; Théby trpí za zločiny nevědomky spáchané Oidipem (vražda otce a incest s matkou), Oidipius se oslepí, aby neviděl následky hrůz, jichž se dopustil.

Elektra - oslavuje hrdinný postoj Agememnonovy dcery Elektry, která vzdoruje vrahům svého otce a duchu tradiční morálky pomáhá pomstít jeho smrt.

Euripides (asi 480-406 př.n.l.)

-připravil obohacením výrazových i tematických prvků tragédie půdu pro její další vývoj směrem k novověkému dramatu. Zatímco Aischylovy hry zachycují konflikt člověka a osudu, Euripides se zaměřil na konflikt člověka s člověkem. Napsal kolem 90 her, v úplnosti se však zachovalo pouze 17 tragédií a jediné satyrské drama. Byl prvním dramatikem, který na scénu uvedl aktuální problémy athénské společnosti a který dokázal dokonale vykreslit charakter ženských postav. Euripides často řeší složité zápletky zásahem jakoby shůry a tomuto přístpu se od té doby říká "deus ex machina" (bůh ze stroje; bůh řeší zápletku). Autor hojně užíval další novotu, prolog, v němž gůh nebo hrdina na začátku hry vysvětlil její obsah.

Medea - tragédie ženy, která opustila svou vlast a s vůdcem argonautů Jasonem odešla do jeho země; když ji Jason opustí pro jinou ženu, Medea se mu pomstí smrtí jejich dětí a Jasonovy nové ženy a joho otce ( v této tragédii se projevuje Euripidovo mistrovství, s nímž vede postavu Medey od obětavosti a lásky až k žárlivosti, zoufalsví a krté pomstychtivosti). Úryvek

Aristofanes (asi 445-asi 425 př.n.l.)

-je nejslavnějším autorem komedií. Jeho dílo je těsně spjato s událostmi politického i kulturního života athén na sklonku 5. st. př.n.l. Ze 40 Aristofanových her se jich dochovalo 11. Jeho díla ovlivnila evropskou politickou satiru a německou klasickou literaturu (např. Goetha).

Ptáci - pokouší se symbolicky představit ideální společnost i důvody, proč taková společnost musí zákonitě ztroskotat; je považována za autorovu nejzdařilejší hru.

Lysistrata - protiválečná satira (Satira využívá humoru a komiky ke kritice lidských charakterů nebo poměrů ve společnosti.

Vosy

Mír

Žáby

Jezdci

Herodotos (asi 484-425 př.n.l.)

-historik, přezdíván jako "otec dějepisu". Skvělý vypravěč; věří v zásahy bohů a osudu do lidských dějin.

Dějiny - jsou koncipovány jako výklad tří linií: rozpor mezi Asií a Evropou, růst perské moci, historie řecko-perských válek (konflikt mezi řeckou láskou ke svobodě a perskou despocií).

Thukydides (asi 460-396 př.n.l.)

-historik, také rozvíjel historickou prózu. Zakladatel pragmatického dějepsictví, usilujícího o zachycení příčin, průběhu i následku událostí.

Dějiny peloponéské války

Demosthenes (384-322 př.n.l.)

-nejslavnější athénský řečník. Proslul svými plamennými projevy proti Filipu Makedonskému (tzv. filipiky - prudká bojovná řeč) J. Blahoslav : Filipika proti misomusům

Platon (427-347 př.n.l.)

-filozof, jeden z nejvýznamějších myslitelů v dějinách filozofie. Svá díla psával formou dialogu. Základem jeho filozofie je nauka o světě idejí, který existuje nezávisle na našem světě.

Ústava - rozpracované představy o státě a jeho fungování. Úryvek

Aristoteles

-filozof, nejvšestranější učenec starověku, řák Platona. Vychovatel Alexandra Velikého; shromáždil moudrost řeckého světa. Je mj. zakladatelem logiky, nauky o správném myšlení. Ovlivnil svým dílem středověké arabské a evropské myšlení.

Poetika - pojednání o zásadách slovesného umění