Starověké písemnictví
Společensko-historické pozadí
Počátky nepsaného umění lze spatřovat v projevech pravěkého člověka závislého na přírodě, bojujícího proti hladu, nemocem a nepřátelům a oslavujícío svá božstva. Tyto projevy měly původně podobu veršovaných pokřiků s často se opakujícími slovy a stejnými slabikamy, s pravidelným rytmem a zpravidla citovým zabarvením. Zaříkadla, zaklínadla, přisloví, pranostiky, magické a obřadní projemy byli doplňovány zpěvem a tancem. Orientální literatury (lat. oriens = východ) jsou souhrnem písemnictví nejstarších asijských a severoafrických civilizací. Jedná se o počátek písemnictví v celosvětovém měřítku vůbec. Nejstarší písemné památky byly vytvořeny orientálními kulturami, které zakládaly první státní zřízení (Mezopotámie, Ebytp, Indie, Čína aj.) v příznivých přirodních podmínkách, zpravidla v říčních údolích, a jejichž členové se živili především sběrem a lovem. Potřebu písemných záznamů vyvolala centrálně řízená správa. Zpočátku jen úřední, správní a náboženské dokumenty byly postupně doplňovány také uměleckou literaturou v dnešním slova smyslu. (Nejstarší památky byly tedy vytvořeny v době, kdy v Evropě "vládl pravěk".)
Sumerská lit. Staroegyptská lit. Indická lit. Činská lit. Perská lit. Arabská lit. Hebrejská lit. Řecká lit. Římská lit.